Dnes se běží půlmaraton - Sweet diabetic Day

Dnes se běží půlmaraton

Sedím na balkoně, popíjím vychlazené pivo a z dálky ke mně doléhá aplaus, pískot a povzbuzování fanoušků. Nervozita, dřina, pot a sportovní výkony se odehrávají o několik kilometrů dál. Obrovská vlna energie doplouvá až sem, na náš malý balkon plných bylinek a kvítí. 

Nejsem sportovní typ. Ani v nejmenším. Ve škole jsem byla vždycky ta neohrabaná Jitka, která neudělá výmyk na hrazdě, při běhu jsem málem vyplivla plíce a bolest v boku se dostavovala s železnou pravidelností. V obratnosti by mě strčil do kapsy i medvěd. 

Byla jsem všem pro smích a stala se terčem posměchů.

Sportovní aktivity jakéhokoliv druhu jsem na dlouhou dobu odepsala. Cvičila jsem pouze doma. Zabedněná ve svém pokoji jsem pilovala aerobik. Bavilo mě to. Na střední jsem zase pravidelně navštěvovala naše malé internátní fitko. Měla jsem kamarádku, která byla tím nejlepším sparing prtnerem v historii. Milovala jsem bolest namožených svalů, pot stékající po zádech a ten nával endorfinů ještě několik hodin po cvičení. Právě tady nastal ten zásadní zlom. Na vysoké jsem se začala "věnovat" více sportovním aktivitám - kolo, spinning, fitbox, TRX, zumba, plavání a mnohé další. Najednou mi nevadilo cvičit s větší skupinou lidí. Bylo mí úplně buřt jak u toho vypadám (no dobře, ne tak úplně :) ). Pochopila jsem jednu důležitou a velmi zásadní věc

Cvičím především sama pro sebe. Sportovec ze mě asi nikdy nebude, ale toho návalu endorfinů a namožených svalů se nevzdám!

Poslední rok jsem přišla na chuť i tolik nenáviděnému běhu. Jsem přesvědčená do morku kostí o tom, že v momentě kdy ovládnu techniku dýchání a vychytám tempo budu běhání milovat. Ostatně už za poslední půl rok jsem si ho zamilovala. Jen s tou pravidelností je to horší. Pořád dávám přednost našemu skupinovému tréninku v místním fitku Centrum Pohybu. Není to toiž běžné fitko, jak jej známe. Ale o tom třeba jindy. 

Dnes jsem, i přes to ubíjející vedro, nazula botasky a vyrazila si po dlouhé době zaběhat. Měla jsem tolik enerige  a chuť jako už dlouho ne. Kromě zmiňovaných endorfinů se dostavil i naprosto šílený nápad. 

Chtěla bych zažít ten adrenalin visící ve vzduchu, tu atmosféru závodů. 

Mám strašnou chuť dokázat všem, kteří si nevěří nebo váhají, že to jde. Chci dokázat, že nic není nemožné ani když máte zdravotní omezení

Chtěla bych tím dát naději všem, kterým se život obrátil o 180 stupňů, byla jim diagnostikována nemoc (a je úplně jedno jaká) a mají pocit, že jsou v pasti vlastního zdraví.  

Vůbec nevím jestli jsou mé cíle (vzhledem k mé sportovní historii) reálné. Vím ale, že mnou projíždí opravdu nezkrotná chuť to zkusit. A vím, že pokud nebudu lpět a nechám věcem volný průběh, všechno se podaří. I když nakonec možná jinak, než si ta neohrabaná Jitka malovala. 

Jak jste na tom se sportem vy, moji milí čtenáři? Máte nějaké tipy jak začít a jak vydržet a dotáhnout to k "vysněnému" cíli? Rady zkušenějších přijímám s pokorou a jsem za ně vděčná. Nebojte se ničeho a lupněte "poučný" komentář.

Krásnou dobrou noc, Vaše



You Might Also Like

2 komentářů

  1. Se sportem si moc netykáme, ale kvůli zlepšení zdraví jsem začala běhat a dala si za počáteční cíl neudýchat se po kilometru a vydržet jich aspoň pět. No, zatím se nezadařilo. Nejprv pršelo, pak sněžilo, pak byly jiné starosti, a tak jsem svých pár naběhaných metrů a kilometrů zase ztratila. Ale vím, že jsem byla na správné cestě a tak vím, že se to dá zvládnout, a že tvé cíle určitě nejsou nereálné! :) Možná bys mohla každý týden/dva týdny/měsíc sepsat svůj pokrok, co se ti podařilo, a mohlo by tě to posouvat zase dál. Ale to mě jen tak napadlo. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezký pondělní večer,

      opět moc děkuju za komentář. Těší mě, že si s nima dáš vždycky takovou práci, děkuju za to :). Co se týče nápadu na sepsání "pokroků" popravdě to není vůbec od věci! Změnila jsem teď techniku běhu a musím říct, že mi sedí víc než ta původní. Pokud se bude o co podělit a bude zájem, na konci měsíce bych mohla něco k tomuto tématu sepsat :)

      Držím palce s tvým pokrokem v běhání."Nejhorší" je se odhodlat a jít do toho. A pak vychytat tu techniku, která bude sedět právě tobě. Chce to kus vytrvalosti a taky poslouchat své tělo. Zbytek už půjde sám.

      Krásné letní dny, Jituš

      Vymazat

Vaše komentáře mi vždycky vykouzlí úsměv na rtech a dělají mi ohromnou radost. Děkuji za ně!