SERVING NEWS: Kouzlo společných chvil


Bloumám si tak Prahou, nasávám místní atmosféru a přemýšlím, kam dnes zajít na večeři. Nějak se nemůžu rozhodnout, kde to dnes zakempím. Tu je to moc drahý, támhle málo útulný...Tímhle stylem se potácím po Praze ještě nějakou chvíli až to nakonec zapíchnu v jedné thajské restauraci. Jídlo je moc dobrý, ale rozpoložení není stále stoprocentní. Nemůžu se uvelebit, vrtím se na židli, těkám očima a co je nejhorší nejsem sto si to jídlo naplno vychutnat. Moje noční můra!

Na druhou stranu jsem ale měla hodně prostoru přemýšlet. A tak se moje myšlenky rozběhly svou cestou a já je nechala. Jedna myšlenka střídala druhou. A právě tahle dumající chvilka mě pomohla si uvědomit příčinu toho, proč si nemůžu přítomný okamžik vychutnat tak, jak bych si přála. Nebylo to prostředím, cenama, obsluhou nebo počasím. Příčina byla prostá. Byla jsem tam sama. Chyběla mi tam moje druhá půlka, můj milovaný  muž, se kterým bych mohla všechno sdílet a přítomný okamžik si naplno užít a vychutnat. 

Právě v tu chvíli mě seřvel ten tísnivý pocit. Osamělost a stesk se hlásil o slovo.

Jak moc nám na tom druhém záleží a jak moc nám chybí zjistíme až ve chvílích, kdy nejsme spolu. Byť je to jen na pár dní. A proto, moji milí čtenáři, važme si těch společných chvil. 

Dobrou noc, Vaše

You Might Also Like

4 komentářů

  1. Odpovědi
    1. Ahoj, Káťo,

      děkuju za krásná slova :)

      Měj hezký večer, Vituš

      Vymazat
  2. Moc pěkně napsaný článek! :-) Je to tak, já když mám čas v Praze, tak jdu maximálně třeba do Paula apod., ale vyloženě do restaurace bych asi sama nešla.. Nejradši jím s lidmi okolo sebe a jsem ráda, že máme s rodinou alespoň jedno jídlo denně u jednoho stolu. To už moc nebývá.. :/

    Skills of Art

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj,

      děkuju za krásný komentář. Nu, Paulovi jsem teď v Praze naprosto propadla! Ta atmosféra a to jejich jídlo...aaach...má to fakt kouzlo a moc se mi líbí ten koncept. Člověk se tam cítí, jako ve Francii.

      Co se týče společného jídla, tak přes týden se sejdem vždy u večeře a užíváme si alespoň tuto chvilku. A o víkendech, když je víc času, spolu rádi trávíme u dlouhé snídaně a společný oběd a večeře je taky samozřejmostí. Je škoda, že už si na to lidi moc nepotrpí. Myslím, že když spolu rodina alespoň jednou denně jí udržuje ji to víc stmelenou a mají si co říct...pro mě je to dost podstatná a důležitá část dne...Takže tě naprosto chápu.

      Měj pěkné dny. Vituš

      Vymazat

Vaše komentáře mi vždycky vykouzlí úsměv na rtech a dělají mi ohromnou radost. Děkuji za ně!