Serving news: O tom jak jsem mrzutá ani nevím proč a jak bojuji sama se sebou - Sweet diabetic Day

Serving news: O tom jak jsem mrzutá ani nevím proč a jak bojuji sama se sebou

Je středa. Pravděpodobně plujeme loďkami v okolí propasti Macochy. Možná právě po sté odpovídám jednomu z uživatelů na otázku, kam vyrazíme zítra. Je dost možné, že právě vaříme s uživateli večeři. Dnes máme špagety. Mimochodem, naši uživatelé vaří na jedničku. Hrajeme večerní hry. A nebo právě vyhlašujeme ,,večerku,,. 

Raději bych tento článek psala v pohodlí svého domova. Se psem uvelebeným na mých nohou. S mužem, který poslouchá hudební výběr, vystihující mou náladu, na youtube. Waiting for love...Thimking out loud...

Místo zavrtání do polštářů na gauči se vrtím na dřevěné, ne dvakrát pohodlné, židli. Psa nahradily ponožky. Hudební výběr vystřídal ruch patnácti lidí vtěsnaných ve společenské  místnosti.



V podstatě si není si na co stěžovat. Chalupa je vcelku dobrá, díky nabitému programu poznáváme nová místa, objevujeme kouzlo malebných Jedovnic a blízkého okolí, po večerech hrajeme společenské hry, bavíme se, my pracovníci po večerce popíjíme a ráno těžce vstáváme... Taková normální služební cesta... Takové vybočení ze stereotypu...

Mě ovšem neustále přemáhá mrzutost. Nálada je jako na houpačce. Není to jen tak obyčejná nespokojenost, jak se může na první pohled zdát. Je to takový ten plíživý pocit, který vám nedá spát. Neustále musíte přemýšlet, zda jste na té správné lodi...

Moje práce mě baví. I když je spíš posláním. Jsem za ni vděčná a jsem ráda, že ji mám. Poslední dobou se však neustále dostavuje ten hluboký pocit, který hryže a hryže. Znáte to taky? Tak nějak vnitřně cítíte, že to co děláte není úplně ono. Máte pocit, že to neděláte na 100%, tak jak od vás očekávají druzí. Nemůžete se v dané pozici ,,usadit,,. Přes to, že je to pozice o kterou jste vždycky stáli. Vnitřně cítíte, že  tohle není napořád. Na druhou stranu, ale víte, že to chce zatnou zuby, a jít kupředu. I kdyby to znamenalo jít hlavou proti zdi. Nevzdávat to. Protože to by znamenalo porážku vás samotných. A to nechcete. A když je nejhůř, přijdou situace a lidé, kteří vás pouhým úsměvem, gestem, větou přesvědčí o tom, že je vám tam vlastně dobře...

Kladu si otázku: Jsou to ty momenty, které vám ukáží, že jdete tím správným směrem. Jsou to opravdu ty životní zkoušky, které když zvládnete přijde zasloužená sladká tečka? Ať tak či onak, nejsem si tím momentálně jistá. Jediné co vím je, že musím pokračovat ve své cestě. Až nastane ten správný čas všechno se dozvím. Je to lekce trpělivosti.

Těším se na postřehy od Vás. Tak směle do toho.

Krásné odpoledne, večer, ráno...

Vaše



P.S.: Fotky dodám později, momentálně mi nejdou na blog nahrát. Můžete se tak těšit na krátký fotoreport :-) 

You Might Also Like

0 komentářů

Vaše komentáře mi vždycky vykouzlí úsměv na rtech a dělají mi ohromnou radost. Děkuji za ně!